Van de Robega Afghans

 AHCA National Specialty 2008

                              rozhodčí: Mr. Jay Hafford / Thaon

Mým velkým snem bylo aspoň jednou za život spatřit speciální výstavu afgánů v Americe.Tato výstava se konná vždy 1x ročně a pokaždí v jiném státě USA. Loni se mě tento sen splnil. Začátkem srpna se mě ozvala známá z Německa a jen tak jsme klábosily a najednou přišla řeč právě na tuto výstavu a ona, že tam letí a jaký je v tom problém a ať letím s ní. No problémy byli tak narychlo vše naplánovat není zase tak jednoduché, ale prostě jsem začátkem srpna začala vše vyřizovat – letenku, vízum, peníze a vše kolem. Vše jsem stihla a 21. září jsem stála na letišti ve Frankfurtu a s mírným sevřením žaludku jsem se konečně začala těšit na svůj první let do USA a na svoji první  Národní výstavu afgánů. Po pravdě byla jsem velmi natěšená a plná očekávání v čem budou  ti afgáni v USA jiní a jaká je tam úroveň na výstavě.

Let trval 9 hodin ze začátku to bylo zajímavé, ale poslední dvě hodiny už se mě zdály nekonečné a už jsem se tak těšila až bude konec cesty.

Po příletu do Detroitu a důkladném odbavení kdy se nás pořád ptali proč a kam cestujeme jsme konečně stanuli u zavazadel, které naštěstí dorazili s námi a mohli jsme se vydat hledat půjčovnu kde jsme měli zamluvené auto k pronájmu. Naštěstí jsme hned před vchodem potkali chlapíka, který měl autobus, který vozil lidi právě do této firmy a tak jsme se ani nerozkoukali a už jsme frčeli do půjčovny kde na nás čekalo nádherné velikánské bílé autíčko. Po vyřízení formalit jsme do něho naskočili, zapojili jsme naši přítelkyni navigaci Lízu a vyrazili směr hotel. Cesta do hotelu trvala asi 2 hodiny a já se cestou kochala krásami Detroitu. Jak jsme dorazili do hotelu opět jsme vyřídili formality na recepci a už jsme spěchali na pokoj, abychom odložili zavazadla, převlékli se a stihli začátek plánované večerní akce.  

Tato národní výstava trvá vždy 4 dny a většinou se konná uvnitř v prostorách hotelu.

Tentokrát byla výstava pořádána venku pod širým nebem v městečku Frankenmuth u hotelu Bavaria Inn. Hotel byl moc krásný v německém stylu s krásným a rozlehlým travnatým pozemkem. Výstava se konala hned pod hotelem u řeky a bylo to opravdu nádherné prostředí.

V předvečer výstavy byla večerní show s názvem „Večer pod hvězdami“ kde se předvedli nahlášení psi a kde rozhodovali 4 rozhodčí, ale i my všichni diváci, který pejsek bude tou „HVĚZDIČKOU večera“ J Byl to fantastický a velmi příjemný večer kde se podávala vynikající večeře, saláty, koktejly a obrovský, výborný dort s afgánem věnovaný právě této výstavě, která nesla vzpomínkový název Memorial.

Hvězdou večera se stala fenka Ch. Beachbrook Cartier Diamond. I když pro mě byl favorit pejsek Mahali In Fadded Denim tato fenka dostala nejvíce hlasu a je opravdu  překrásná a vítězství jí náleželo právem. J

Další den přišli na řadu mladí a to třídy dorostu 6-9 měsíců, mladých 9-12 měsícu, mladých 12-15 měsíců, 15-18 měsíců, veteráni a psi v nouzi (to znamená všichni afgáni co se ocitli v životě v nouzi, byli týraní nebo byli v útulku). Když nastoupili každý dostal kokardu, medaili a diplom slzy jsem neudržela  stejně jako když nastoupili veteráni, kerých bylo nahlášených opravdu hodně, ale někteří se bohužel už výstavy nedožili- takový je smutný psí život. Nejstarší fence bylo 14 let a byla na svůj věk opravdu krásná i když v pohybu už chudinka nestíhala. V tu chvíli jsem vpoměla na naši fenku Betynku jak vyhrála ve 13 letech BIS veterán na výstavě v Českých Budějovicích a vydala ze sebe úplně vše a běžela jako by jí  byly opět 2 roky. Je to opravdu smutné když člověk zná pejsky celý život vidí je vystavovat jako malé střapaté neposedy ve štěňatech, po pár letech jako krále výstavních kruhů  a za pár let jsou z nich již veteráni na sklonku svého života.V Americe se mohou vystavovat i ostříhaní a tak ve veteránech vidíte afgány jak dlouhosrsté tak uplně krátkosrsté nebo ostříhané na pudla.

Ve štěňatech 9-12 měsíců mě nejvíce zaujal žíhaný australský pes Takhira Chiva`s Regal, který se opravdu krásně předváděl.

Ve psech 12-15 měsíců vyhrál krásný žíhaný pejsek Agha Djari's Wilson Of Xenos, který se stal i nejhezším psem BOS.

Druhý den byl věnovaný všem psům-klukům a to jak mladým, tak dospělým i šampionům. V dorostu 6-9 měsíců vyhrál pes Exel Dancing With  The Stars- byl to hezký pes, ale jeho majitel mě hodně pobavil, protože byl asi nejspíš poprvé v kruhu a navíc byl hodně nešikovný. Rozhodčí však ocenil kvality psa a tak špatné předvedení od majitele šlo stranou.

Ve středu - třetí den výstavy byly na řadě fenky. Z mladých fen ze třídy 12-15 měsíců se mě nejvíce zaujala fenka Wynsyr Taking Chances. Tato black and tan fenka mě naprosto vším okouzlila nádherná harmonická stavba těla, krásná hlava, krásný pohyb.

Z dospělých fen byla favoritkou myslím si téměř pro všechny  fenka Beachbrooks Cartier Diamond, která je stavbou i pohybem naprosto fantastická.

Nejkrásnější fenkou výstavy (BOS) byla fenka Agha Djaris Reflection Of Xenos ze třídy Breed Class,  kamaráda z Německa, který neskrýval své dojetí ani slzy při svém vítězství.

V pátek-čtvrý den přichází na řadu to nejlepší z nějlepších všichni vítězové a šampioni.

A vítězkou celé výstavy BIS se stala Ntl.BIS Ch.Agha Djari's Reflection Of Xenos – to už Štefan Boieck neskrýval ani slzy a bylo to vše tak fantastické, že jsem měla slzy v očích i já. Je to fantastický úspěch pro tuto fenku, která vyhrála letos i Světovou výstavu ve Stockholmu a fantastický úspěch pro tohoto německého chovatele.

V pátek se konala ještě navíc Speciální výstava Detroitu – kde se opět předvedli skoro všichni psi z Národky + nějací další.

Tady mě nejvíce okouzlil mladý pes Mahali Rustic Star Spangled Banner.  Je  to nádherný pes se vším všudy a určitě má před sebou velkou karieru.

A co dodat na závěr? Výstava byla super, nádherné prostředí, krásné a skvělé uspořádání, velmi milí lidé a krásní afgáni. Bylo zde více jak 400 afgánů. Potkala jsem zde afgány přenádherné i průměrné, ale celkově na mě výstava zapůsobila skvěle. Někteří afgáni byli bázlivější a někteří naopak velmi přátelští. Rozhodčí posuzoval skvěle a pokud se nějaký pejskek v kruhu rozhodl, že právě při předvádění musí vykonat nutně svoji potřebu (což se stalo opravdu mnohokrát) nic se nedělo a vždy někdo přispěchal někdo to uklidil (jednou i sám pan rozhodčí) a pes se vrátil zpět na začátek a běžel znovu. Stejně tak když pejsek nechtěl ukázat zuby tak pan rozhodčí ho nechal uklidnit obešel ho zezadu a nejdřív prohmatal tělo a pak zuby . Pan rozhodčí měl opravdu skvělý přístup a celkově na mě výstava působila velmi klidným a uvolněným dojmem. Žádný stres tak jako u nás kde když zrovna pes nechce hned ukázat zuby tak je hned zle a rozhodčí ho vykáže z kruhu nebo sníží ohodnocení. Také u nás rozhodčí kladou velký důraz na srst což v Americe není. Tam je na prvním místě stavba a pohyb a pokud je kvalitní pes, který zrovna nemá tolik srsti tak i on má šance vyhrát

I tato fenka na fotce Jolie Opening Remarks vyhrává na výstavách (včetně BOB), protože je nádherně stavěná a má krásný pohyb a její srst nesráží její ohodnocení.

Stejně tak naopak pokud je pes krásně v srsti, ale jeho stavba nebo pohyb není dobrý tak takový zde nemá šanci vyhrát. Zde mě třeba velmi zklamal pes Poseidon Of Mountain Top One. Který je opravdu krásný v postoji s nádhernou srstí, ale když běžel se staženým ocasem jako by se plazil kruhem bez kousku jiskry v těle.

V sobotu jsme ještě shlédli výstavu všech plemen v Detroitu (kde byl oproti Národce a Speciálce opravdu menší počet afgánů), pokoupili nějaké drobnosti a společně se vydali na letiště. Týden utekl jako voda a já stála na letišti a nastupovala do letadla na zpáteční cestu a tiše si řekla sbohem Ameriko nebo, že by nashledanou někdy příště……… ????????

Všechny fotky najdete na stránkách mých německých kamarádů http://www.scent-of-fame.com/pics_us_national2008.htm